EXTATOSOMA TIARATUM

     Jedná se asi o jednu z nejznámějších strašilek. Tento druh je také poměrně velký - samičky dorůstají i 15cm a okřídlení samci 10cm. Barevně jsou vcelku proměnlivé, setkáme se s jedinci světle i tmavě hnědými, žlutými nebo téměř bílými. Pro mnoho lidí je atraktivní forma "lišejníkovitého" vzezření. Toto ovšem není druh Extatosoma tiaratum  ale Extatosoma popa. Samice má tělo pokryté trny a laloky. Při vyrušení zaujímají obranný postoj podobný štířímu jako například druh Haaniella echinata. Samec má tělo bez trnů nebo laloků a je schopen vcelku slušného letu.

     Jako potrava slouží ostružiník, maliník, hloh, dub, buk, růže, jahodník, jabloň, břečťan nebo eukalyptus. V mém chovu nikdy břečťan příliš ochotně nepřijímaly.

     Samičky kladou vajíčka vystřelováním, v teráriu je tedy nalezneme volně na dně. Vzhledem k tomu, že tato strašilka obývá lesa Austrálie, kde panuje velké sucho (často zde samovolně vznikají požáry), rosím vajíčka jednou za čas. Chovatelé je však inkubují i na vlhkém povrchu a nymfy se líhnou bez problémů. Vajíčka jsou asi 2mm velká soudečkovitého tvaru a jejich inkubační doba je asi půl roku. Co je zajímavé, tak na povrchu vajíček se nachází látka, která přitahuje australské mravence. Mravenci vajíčka najsou a donesou si je až do mraveniště do skladu potravin. Potom se dál o vajíčka nezajímají. Není jasné, jestli mravenci vědí, že se jedná o vajíčka a žijí tak se strašilkami v symbióze (což je můj názor), nebo jestli si vajíčka prostě jen spletou se semínky. Podle mne kdyby si je spletly se semínky, pokoušeli by se je sníst a nenechávali by je nedotčené v mraveništi.

     Vylíhlá nymfa je asi 15 - 20mm dlouhá a svým vzhledem nápadně připomíná australské mravence. V přírodě po vylíhnutí opustí mraveniště a okamžitě hledá živnou rostlinu. Pro svůj mravenčí vzhled také není vyhledávána žádnými predátory. Mravenci, kteří ji v mraveništi po vylíhnutí spozorují, ji nechají být a dovolí ji utíkat pryč. Nymfy jsou opravdu velmi, velmi pohyblivé. Po druhém až čtvrtém svleku se jejich aktivita zklidní, ale čerstvé nymfy, to je opravdu zážitek.

     Chovám je max po pěti kusech v 700ml nebo 1000ml krabičkách, která stavím na výšku. Jakmile jim krabičky začnou být malé, přemistuji je do plastových boxů. Rosím jen zřídka, přeci jen jejich přirozený biotop je vyprahlá Austrálie.

     Co se v chovu často stává je problém se započetím příjmu potravy. Mladé nymfy často potravu opravdu přijímat nezačnou a umírají. V chovech tomu lze zamezit tím, že mladé nymfy dáme k již starším, zažraným jedincům. Tento problém v přírodě nenastává. Dovolím si malou vsuvku - více se dočtete v připravovaném článku o partenogenezi, který chystám (možná, že v této době jsem jej již publikoval). Tento druh strašilek se chová snad nejdéle a patří mezi první popsané druhy. Několik desetiletí se choval bez samce, tedy rozmnožování probíhalo dlouhou dobu pouze partenogeneticky. Je možné, že strašilka, kterou si koupíte na burze, pochází z linie, která se partenogeneticky rozmnožuje už 30 let. Partenogeneze je pouze stav nouze pro strašilky, kterým se nepodaří najít samce. Primárně se všechny druhy bez výjimky rozmnožují pohlavně. Po tak dlouhé partenogenetické linii dochází k silné degeneraci chovu, kde jedinci nezačnou sami přijímat potravu a často je také problém s udržení zažraných jedinců při životě, samice kladou málo vajíček a nebo je nízké procento líhnivosti. Tomuto problému se značně zamezí přidáním samce do chovu. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že od doby, co jsem do chovu zahrnul i samce se nymfy samy zažerou a mám daleko vyšší líhnivost, téměř 100%.

     I přes nízké nároky na vlhkost ne důležité, aby se čerstvě vylíhlé nymfy ihned napily. Toho docílíme, když krabičku, kam je z líhničky umístíme, porosíme. Rosit samozřejmě můžeme stále - jak uvádí pan Michal Plachta, rosí insektárium vydatně každý den a nymfy mu prosperují. Zhruba za 6 - 8 měsíců nymfy dospějí. Nakladou neuvěřitelných 500 - 700 vajíček, ve vzácných případech i 800 vajíček. Jejich množství se rapidně zvyšuje přidáním samce do chovu, takto jsem nikdy neměl méně než 600 vajíček od jedné napářené samice.