PROČ MÍT STRAŠILKY V PÁRECH

     Častou otázkou každého je, zda-li mít v chovu také samce, nebo "jet" partenogenní linii. Já říkám, že samec je to nejlepší, co může být. Ovšem vše má své výhody i nevýhody, pokusím se všechny zmínit v následujících několika odstavcích. Zprvu si však dovolím krátké povídání o partenogenezi jako takové, abych celou problematiku přiblížil. Také předpokládám, že na tryto stránky zavítají naprostí začátečníci, kteří netuší, co že to vlastně partenogeneze je, takže těmto nyní vše vysvětlím.

     Partenogeneze je vývoj z neoplodněného vajíčka. Pokud samice v blízké době po dosažení dospělosti nenarazí na samce, zaplní se vajíčka a provede snůšku bez něj. Výsledek však je, že z vajíček se líhnou poze samice. Partenogeneze není primární způsob rozmnožování strašilek, od toho jsou přeci samci. Partenogeneze se v chovech využívá - já vlastně ani nevím proč. Některé druhy, které mám v chovu, jsou čistě samice, protože samce mse bohužel zatím nesehnal. Můj cíl je mít vše v párech - ale to jsem odbočil. Nevím, jestli to tak doopravdy je, ale má teorie je, že samice tuto schopnost mají, aby se celá snůška skládala ze samic a tedy v další generaci byla daleko větší pravděpodobnost na setkání se samcem.

     Co se však stane, když se genetická informace nebude obohacovat? Dojde k postupné degeneraci. Například u chovu brouků za předpokladu, že mezi sebou páříte potomky a potom jejich potomky a tak dále - zkrátka pokud nedokupujete jiné jedince do chovu, prakticky každá generace bude dosahovat menších rozměrů a postupně se bude snižovat líhnivost. Než dojde k rozeznatelným vadám, může to trvat pět až patnáct let v závislosti na druhu. U strašilek je tato doba o něco delší. Například Extatosoma tiaratum se chová již pěknou řadu let. Dříve se jednalo o jednoduchý druh k chovu. Dnes? Čím dál více chovatelů (včetně mě) na ně nadává. Za tu celou dobu se totiž rozmnožovaly partenogenezí. Co to znamená v praxi? Že z přírody se před hodně dlouhou dobou dovezlo pár samic a jedinec, kterého si vy koupíte na burze, je pravděpodobně potomkem tohoto pra pra pra ... pra... strašilky. Takže celou tu dobu probíhala pouze partenogeneze. Samice pak kladou malý počet vajíček, která mají špatnou líhnivost a dochází k velkému úhynu mladých nymf.

     V poslední době to došlo tak daleko, že některé Extatosoma tiaratum kladly třeba jen stovku vajíček a přežilo 20%. Tedy za předpokladu, že chovatel neměl k disposici samce. V poslední době se také do chovu zakomponoval i samec. Výsledek? Dnes nám tento druh strašilky klade neuvěřitelných 500 - 700 vajíček s takřka 100% líhnivostí a úhynem mladých nymf mezi cirka 2 - 20%. Oproti zdegenerované partenogenní linii je toto procházka růžovým sadem - mluvím z vlastní zkušenosti.

     Tedy nyní zcela stručně - výhoda samce v chovu je ta, že samice budou klást více vajíček, a nebude docházet k úhynu mladých nymf. Další výhoda je samozřejmě vzhled - samci většiny druhů jsou velmi atraktivní jedinci a často jsou na rozdíl od samic okřídlení (Creoxylus spinosus, Diapherodes gigantea, Extatosoma tiaratum, Phyllium giganteum, ...). Výhoda samce také je, že oplodní vícero samic, tedý není potřeba pro každou samici samce. Za předpokladu, že samice chováte po jedné lze samce točit mezi nimi, vždy jej na pár dní nechat u jedné a přesunout a tak pořád dokola. A výhoda u strašilek také je, že samci - až na výjimky - nejsou bojovní, tedy lze chovat vícero samic i samců pohromadě za předpokladu, že mají dostatek prostoru. Pozor si však dávejte na druhy Eurycantha sp., zde jsou samci opravdu velice bojovní a často jeden druhého zabijí. Nevěřil jsem, sám jsem se přesvědčil, že to je pravda.

     Ale jak jsem naznačil, vše má i svou stinnou stránku. Jedna z nich je, že u větších druhů samec dospívá o svlek dříve, než samice (samec má třeba 6 svleků, kdežto samice 7) - jedná se například o Diapherodes gigantea, Heteropteryx dilatata, Aretaon asperrmus, Trachyaretaon carmelae, Trachyaretaon sp. Nymfy těchto druhů chovám společně, jakmile však samci dospějí, chovám je zvlášť od subadultních samic. Proč? Dospělý samec je již plně vyvinut a jakožto chlap se chce okamžitě začít pářit. Samice ještě dospělá není, tudíž není schopna kopulovat. Tedy samec by ji stále otravoval. Ale kritický moment by nastal, když by se samice svlékala do dospělosti - samec rozhodnutý, že zrovna teď se chce pářit, by po svlékající se strašilce lozil, vyrušil by ji při svleku a nebo v horším případě zhodil z větvičky. Vyrušená nebo nedej bože zhozená strašilka většinou nepřežije. Proto si opravdu nechte poradit, a chovejte pospolu jen nymfy a jen dospělé jedince (pokud máte pohladní linii). Samozřejmě většina druhů dospívá přibližně ve stejnou dobu - samec i samice- U Extatosoma tiaratum je to rozdíl několika dní.

     Navýhodou pro někoho může být finanční stránka. Pokud někdo chce co nejméně investovat, koupí si samici heteropteryx dilatata za nějakých 150Kč a - i když tento druh se většinou rozmnožuje pohlavně - samice mu naklade plno vajíček. Kdyby kupoval pár, zaplatil by třeba 300Kč a to je v dnešní době pro někoho problém, to byste něvěřili. Ale největší nevýhoda je stejně to, že málo chovatelů chová jedince v párech, naprostá většina chová prakticky vše v partenogenní linii. Jsou však druhy typické v chovu pro partenogenezi a typické pro pohlavní linie. Dovolím si uvést pár příkladů.

     Druhy, kteří se v chovech nejčastěji rozmnožují pouze partenogenezí, jsou například Carausius morosus, Sipyloidea sipylus, Medauroidea extradentata, Extatosoma tiaratum, Phyllium giganteum, Phaenopharos khayoaiensis, Pylaemens guangxiensis, Neohirasea hongkongensis, Necroscia annupiles.

     Naopak druhy, které koupíte pravděpodobně pouze v párech, jsou Heteropteryx dilatata, Eurycantha sp., Oreophoetes peruana, Epidares nolimetangere, Haaniella sp., Aretaon asperrimus, Anisomorpha sp., Neohirasea maerens, Diapherodessp., Trachyaretaon sp., Peruphasma schultei, Neophasma subapterum.

     Co znamená sp.? Je to zkratka pro "species" - latinsky druh. Pokud napíši Eurycantha sp., myslím tím všechny druhy rodu Eurycantha, například E. calcarata, E. insularis. Pod pojem Haaniella sp. spadají například H. echinata, H. mielleru, H. saussurei, H. dehaanii, ...

     Moje rada zní - pokud to jde, sežeňte si i samce. Výhody jsem vypsal výše a pokud netrpíte nedostatkem financí a nevadí Vám, že samce je třeba na čtrnáct dní až měsíc držet od samice oddělěně, aby ji neohrozil během svleku, je to to nejlepší jak pro Vás, tak pro Vaše strašilky.