JAK CHOVAT STRAŠILKY

     Co se obtížnosti chovu týče, pak jsou strašilky při dodržení několika zásad bezproblémoví jedinci. Samozřejmě, i zde se setkáme s jedinci, kteří nejsou zrovna jednoduší na chov, ovšem tito jedinci nejsou součástí seznamů běžně nabízených strašilek. Jde spíše o to, že určitý druh může mít své specifické nároky, jako je například vyšší vlhkost nebo teplota, popřípadě se může živit pouze kapradinami nebo eukalyptem. Toto jsou však již konkrétní záležitosti, pojďme se na chov podívat spíše obecně.

INSEKTÁRIUM

     Ještě než si strašilku pořídíme pro ni musíme připravit insektárium. Máme dvě možnosti, buďto můžeme použít skleněné terárium / akvárium, nebo plastový box. Naprostá váhoda skla je ta, že přes něj je čistý pohled a také z něj během chvilky vše smyjete. Oproti tomu když se něco "zažere" do plastu, může tam náznak nečistoty zůstat už navždy. Navím přes plast nikdy není tak čirý průhled. Ovšem plastové boxíky nám umožňují tvorbu větracích otvorů dle vlastní vůle a to i po bocích a do dna. S plastovým boxem se dalece jednodušeji manipuluje, jelikož je lehší a při pádu se nepoškodí ani box, ani podlaha. Za své chovatelské působení jsem došel k závěru, že chovat všechno v plastu - na to se nedá dívat. A chovat všechno ve skle? No to abych vyhrál sportku. Nakonec jsem došel k závěru, že nejlepší je nymfy chovat v plastu a imaga ve skle. Nymfy jsou totiž nejcitlivější na špatné odvětrávání, které se díky větracím otvorům v plastu dá zdokonalit. Navíc jsou malé a často ne tak atraktivní, jak dospělci. Mohutní dospělci - to už je jiná podívaná a skleněné terárko tomu dodá parádu.

     Co se skla týče, můžeme si pořídid terária nebo akvária. Co mohu říci, tak že daleko pohodlnější a praktičtější ve smyslu výměny potravy, rosení a manipulace uvnitř je terárium s posuvnými dvířky nebo dvířky na pant. Strašilky mají totiž nejčastěji tendenci lézt směrem nahoru. Pokud tedy použijeme akvárium, které má vstup místo stropu, tak při odkrytí stropu (nejčastěji nějaká síťovina) nám nejenže na síťovině nějaké strašilky zůstanou, ale také se zbylé okamžitě začnou drát ven, takže pří výměně potravy budete neustále hlídat, jestli Vám nějaká neutekla. Navíc pokud strašilky snášejí vajíčka na dno (nepotřebují k tomu substrát - o tom všem později), tak budete strkat hlavu pomalu až do akvárka, abyste je našli. Terárko otevřete a vajíčka máte přímo před nosem.

     Samozřejmě možností je akvárium položit tak, že strop bude přední stěna a dno bude zadní stěna. Dalo by se vymyslet mnoho způsobů, jak vytvořit posuvná nebo pantová dvířka či jinak "vchod" zabezpečit, ovšem celé to má jednu velkou vadu - neodvětraný strop. Ve stropě by totiž měl být alespoň jeden větrací otvor tvoření pruhem síťoviny či priděravělým plechem, aby docházelo k cirkulaci vzduchu.

     Z mého pohledu - bavíme-li se o chovu imag - je na prvním místě terárim, poté plastový box a na posledním místě akvátium. Pokud se bavíme o chovu nymf, pořadí se nemění, ale vzhledem k finanční stránce věci u mne převažují plastové boxy.

VYBAVENÍ  INSEKTÁRIA

     Než si samotné strašilky pořídíme, je třeba jim insektárium připravit. Vlastně je pravda, že ve většině případů se dá insektárium bez ztrát na životech vybavit až po koupi, ale proč se na vše nepřipravit a předejít tím zmatkům a shonu. Naprostým základem, bez kterého se neobejdete, je rozprašovač. Insektárium je totiž třeba rosit, aby se udržela vzdušná vlhkost a aby se strašilky měly možnosti napít, třebaže valnou část tekutin berou ze stravy. A to je další důležitá věc v insektárium. Strašilky se živí listím nejrůznějších rostlin. Nejčastěji se strašilky dělí na ty, které se živí ostružiníkem a na ty, které přijímají ptačí zob (Ligustrum ovalifolium). Ty, které přijímají ostružiník, většinou přijímají také maliník, dub, buk, jahodu, hlod, břečťan, eukalyptus, jabloň či jiné ovocné stromy. Strašilky živící se ptačím zobem mohou přijímat například šeřík. Ostružiník i ptačí zob na rozdíl od většiny alternativ však na zimu neopadává, proto se jedná o nejčastěji volené druhy potravy.

     Základem je rostlinu v přírodě najít. Potom je třeba ji ustřihnout a umístit do nádoby s vodou, aby zůstala zelená, dokud ji strašilky nespotřebují. Předem píši, že je zbytečné dávat rostliny do insektária živá i s květináčem, strašilky je tak poničí, že nebudou schopny ani obrůstat a uhynou. Rostliny ve vodě je třeba zabezpečit tak, aby se strašilky nemohli v nádobce utopit, kdyby tam náhodou vlezly. Na toto používám velice jednoduchý trik. Vezmu plastovou nádobku od cherry rajčátek (samozřejmě lze použít jakoukoliv, která má víčko a když je zavčená, nejsou v ní žádné mezery ani otvory), neplním ji vodou a do víčka vyříznu velké X (každý ze dvou řezů je asi 2cm dlouhý). Pak nádobku zavřu. Vezmu větévku, kterou jsem v přírodě ustřihl, stonek na spodní straně zbavím z deseti centimetrů listi a skrz X ve víku jej zastrčím do nádobky tak, že se stonek dotýká dna. Vyřízlé X ve víku má totiž tu výhodu, že skrz něj můžete vsunout jakkoliv tlustou větévku, ale plast k ní vždy pevně přilne a znemožní tak strašilce se v nádobce utopit.

     A to nás přivádí k další věci a časté chybě - nikdy nedávejte strašilkám do insektária misku s vodou. Jediné, co ty potvory provedou je, že se v ní utopí. I dospělá samice Diapherodes gigantea se údajně dokáže utopit v malé misce s vodou. Jak jsem psal výše, velkou část tekutin strašilky berou z listí a zbytek si doplní při rosení.

     Pokud máte strašilky, jejichž imaga kladou do substrátu, je potřeba v insektáriu mít krabičku s neustále vlhkým substrátem. Ale o tom budu psát až u samotného chovu.

     Dekorace jsou rozhodně na místě, nej je zabezpečte tak, aby nemohly spatnout a aby je na sebe strašilky nemohly shodit. Heteropteryx dilatata, Diapherodes gigantea, či strašilky druhů Eurycantha  a Haaniella mají opravdu sílu. Některé druhy s převážně noční aktivitou Vám budou jen vděčné za nějaký ten kus kůry, za který se budou moci přes poledne schovat a po kterém budou moci k večeru lézt.

CHOV  NYMF

     Nymfy si můžeme zakoupit na burze nebo nechat zaslat od chovatele. Základním rozdílem v chovu nymf je od chovu imag ten, že nymfy se svlékají. To znamená, že ze sebe shodí starou pokožku a zároveň o něco vyrostou. Tímto se ještě vrátím k chovné nádobě - pokud chováme nymfy, je důležité, aby chovná nádoby byla 3x tak vysoká, jako je nejdelší nymfa v ní, aby došlo k bezproblémovému svleku. Nymfa se při svleku zavěsí někde za větévku či strop insektária a začne se drát ze staré pokožky. Ta zůstane viset na místě, kde se daný jedinec začal svlékat a "nová" strašilka vyleze ze spodní strany svlečky. Tedy potřebuje prostor alespoň dvakrát tak vysoký, jako je ona sama a samozžejmě nauškodí nějaká rezerva, protože jen zřídkakdy se strašilka svléká přímo od stropu. samotný proces svlékání po pohybuje okolo hodiny, u větších druhů až 5 hodin.

     Pokud jsme splnili výšku insektária pro dané nymfy, můžeme je do ubikace vypustit. Tím chci také říci, že je lze samozřejmě chovat po více kusech. Dokonce je možné chovat i více druhů zároveň. Tedy kromě chovu strašilek s lupenitkami, často si je pletou s listy a začnou je okusovat. Lupenitky pak chudery nechápou, co se vlastně děje a začínají přemýšlet o tom, jestli doopravdy nejsou list. Ovšem dalece přehlednější je chov jednotlivých druhů samostatně. Už jen rozdělování jednotlivých vajíček pod lupou by byl i s pomocí Popelky zážitek na několik dlouhých večerů.

     Je potřeba, aby nymfy měly neustále čerstvé listí. Tím myslím krásně zelené a naplé. Tmavší, starší zkroucené, i když stále měkké listí už nepřijímají s oblibou a nehledě na to již neobsahuje tolik cenných látek. Jakmile spatříte, že listí již vadne, neváhejte si udělat procházku do lesa pro nové, po cestě si můžete nafotit vrabce, jak dělají blbiny.

     Nezapomeňte také pravidelně rosit. Někteér druhy vyžadují rosit 2 - 3x do týdne, jiné obden a některé 1 - 2x denně. Proto si pečlivě nastudujte, co Váš druh přesně vyžaduje.

   CHOV  IMAG

     Chov imag je úplně stejný, jako chov nymf až na to, že se na rozdíl od nymf už nesvlékají. Už jsou totiž úplně vyslečení a začnou se pářit. Popřípadě pokud nemáme v chovu samce, mohou se samice rozmnožit partenogeneticky, což znamená, že sice snese vajíčka, že kterých se budou líhnout nymfy, ovšem jen samé samice. Aby byl v potomstvu přítomen samec, musí být samice oplodněna. Holt ženská všechno přece jenom nezvládne sama :).

     Často je problém, že u některých druhů samci dospívají o svlek dříve. To má za následek, že se pokouší spářit s ještě nedospělou samicí a co je ještě horší, snaží se s ní spářit i když se svléká do dospělosti. Asi jí s tím chce pomoct nebo já nevím, ale samice se takto při vyrušení ze strany samce často nesvlékne a ve svlečce umírá. No a samec má po srandě. Takovéto druhy chovám společně, ale samce po dosažení dospělosti od subadultních samic odděluji. Jedná se například o druhy Heteropteryx dilatata, Aretaon asperrimus a druhy rodu Trachyaretaon.

     Samice, které jsou zaplněny vajíčky, jsou zvlášť citlivé na nedostatečné rosení. Často kladou méně vajíček a umírají častěji, popřípadě valmi brzy. Proto je potřeba rosit pravidelně a svědomitě.

     Jakmile se zaplní, začnou v blízké době klást. Existují čtyři možnosti, jak strašilky vajíčka kladou. Prvním z nich je vystřelování vajíček do dálky (v našem případě jejich cesta skončí prakticky okamžitě nárazem do skla terária). Vajíčko se nárazem nezničí, i když některá to přeci jen nevydrží. V tomto ohledu má výhodu plastový box, ovšem i tak - samička naklade okolo 100 - 500 vajíček v závislosti na druhu, jestli se jich 10 rozbije, ještě budete rádi, že se nemusíte starat o další. Toto je údajně nejčastější způsob kladení. Já jsem se s tímto způsobem setkal pouze u druhu Extatosoma tiaratum a tím to hasne, tak nevím, asi mám divné strašilky.

     Druhým způsobem kladení je volné pokládání vajíček na dno chovné nádoby. K tomuto už není víc co napsat, samice prostě chodí jak slepice po insektáriu a semtam z ní vypadne vajíčko. Třetím typem kladení je přilepování vajíček. Toto je typické například pro rod Clonaria. Samičky lepí vajíčka po kvantech opravdu kamkoliv, na sklo, ne větve, na listy a dokonce i na jiné strašilky. Při vyhazování staré potravy si celou větévku důkladně prohlédněte - zcela jistě je plná vajíček. Nejvíce jich bude ve zkroucených listech, takže si jich na první pohled nevšimnete. Pokud vajíčko samička na klade na jinou strašilku (bežně se mi to stává, asi si to potom už jen oplácí), opatrně ho z ní sundejte.

     Posledním známým způsobem kladení je kladení do substrátu. Pro tento účel je důležité, aby v insektáriu byla neustále přítomna krabička (700 - 1000ml) naplněná vlhkým substrátem. Nejčastěji se používá rašelina nebo hrabanka. Lignocel zásadně nepoužívám, nemám s ním dobré zkušenosti jak v chovatelství, tak v pěstování rostlin. Všude na něj najdete pochvaly, no mezi chovateli ho jen kritizujeme.

     Ještě jeden nepatrný rozdíl oproti nymfám je, že imaga toho spasou daleko více. Velké druh y strašilek mne naučily chodit pro listí do lesa obden až denně. Ale každý den se na hodinku ztratit do lesa je jen prospěšné, jak pro tělo, tak pro hlavu.

INKUBACE VAJÍČEK

     Jakmile jsme vajíčka sesbírali, je potřeba je umístit do předem připraveného "inkubátoru". Jen podotýkám, že samičky nekladou vajíčka najednou, ale vykladou se během jednoho měsíce, takže vajíčka budeme postupně přidávat. To, co budu dále psát platí pro druhy, které nekladou vajíčka do substrátu. 

    Inkubátor, nebo raději líhničku, si připravíme jednoduše. Já používám pro tyto účely 7dcl zavařovací sklenice, což popíši, ale hodlám přejít na nový způsob, který také popíši. Zavařovačky naplním do 2/3 perlitem. Lze použím  vlhkou rašelinu, směs rašeliny a písku.... Jakýkoliv substrát. Perlit musí nasát vodu, proto na dno naleju 2cm vody. Ta se postupně vsákne do perlitu. Z perlitu se však voda zároveň vypařuje, proto já mám v zavařovačce jak vlhký perlit, tak 1 - 2cm vody na dně. Než se vody vsákne a vypaří, vajíčky se většinou začnou líhnout, takže toto je taková ideální hladina. Na perlit pokládám vajíčka. Víčka jsou proděrovaná. V tomto případě u mne však dochází k výskytu plísní. Na ně je jednoduchá pomoc - v lékárně zakoupíte hypermangan. To je takový prášek, který když rozpustíte ve vodě, tak dostanete černovialový roztok a když si v něm vymácháte ruce nebo jakoukoliv část těla, tak Vám na nějakou dobu zhnědne. Po pár dnech to ale zmizí. V našem případě v 1l vody rozpustíme jen pár krystalků - u na čpičku nože je moc. Opravdu stačí trochu. Slabý roztok je růžový až slabě fialový. Ten si poradí s plíšní. Silný roztok by si poradil i s vajíčky, nedej bože i se zavařovačkou :).

     A nyní metoda, kterou jsem si promyslel a naplánoval a kterou budu v brzké době používat. Budu potřebovat velký plastový box a 700ml krabičky. Do krabiček udělám otvory špendlíkem jak po stranách (po všech 4), tak do dna. Otvorů bude požehnaně, budou od sebe vzdáleny pouze 2 - 5mm, takže je přímo prošpikuju. To kvůli dokonalé cirkulaci vzduchu. Co se týče výček, velkou část víčka vyříznu a přelepím síťovinou. Tím docílím také dokonalého odvětrávání. Do stěn a víka velkého boxu udělám také otvory pro větrání. Na dno naleju asi 15mm vody. Z toho důvodu také nebudu dělat otvory do dna. Do velkého boxu naskládám krabičky. Uvnitř boxu bude stálá vlhkost a díky dírkám na dně a po stranách krabiček se do perlitu bude vsakovat vody ze dna boxu, která se z perlitu také bohužel bude vypařovat. Teplota pro líhnutí postačí pokojová i pro druhy, které kladou do substrátu, jejichž inkubaci popíši v dalším odstavci.

     Krabičku ze substrátem, do kterého kladla samice vysypu a vajíčka posbírám. Najdu vyšší krabičku, substrátem ji naplním do polovini a vajíčka do substrátu umístím asi 1cm hluboko víčkem nahoru. Stranu s víčkem poznáte, vypadá trochu jako mylý poklop. Z víčka se také líhne strašilky, která je o něco větší, než 1cm, proto se při úplném vylíhnutí ocitne hlavou nad zemí. Pokud by se líhla směrem do substrátu, mohla by se zaseknout v substrátu a zahynout tam. Krabičku plníme substrátem pouze do půlky zejména proto, že strašilky potřebuje nějaký prostor. Pokud bychom ji naplnili substrátem až po víku, strašilka by se neměla kam vylíhnout. To samé platí i u líhnutí předešlých druhů, které jsem popsal výše. Do krabičky se substrátem uděláme otvory jak po stranách, tak do víka. Otvory mohou být i tam, kde se nachází substrát, tzn. ve spodní polovině. Aspoň se hezky provzdušní. Za žádnou cenu však nesmí vyschnout. je potřeba, aby byl neustále vlhký, ale ne mokrý. Je jasné, že se bude voda odpařovat. Jakmile se Vám bude substrát v krabičce zdád sušší, po kapkách navlhčete jeden roh krabičky. Vlhkosti se poté nasákne do celého objemu. Píšu po kapkách, protože kdybyste všechnu vodu do krabičky nalili, vyjíčka by Vám asi vyplavala na povrch.

ZÁVĚREM

     Chov strašilek je nadmíru jednoduchý. Pokud si zapamatujete těchto pár zásad, nebo si je někam uložíte, pevně věřím, že se Vám podaří je odchovat. Zásada je u každého druhu si zjistit jak často jej rosit, jaký typ potravy vyžaduje, jak bude velký a jak samice klade vajíčka. Při dostatečné péči se chov stává opravdu jen relaxem, nikoliv stresující situací plnou problémů a onemocnění a bůhví čeho ještě.

     Jen se ještě zmíním o jedné věci, a sice o dorůstání končetin. Strašilky může přijít o končetinu v několika případech. Buďto ji nechá ve svlečce (zamotá se nebo má nízkou vlhkost), nebo se s ní zasekne v insektáriu a dobrovolně ji upustí a nebojí ji třeba vy utrhnete. Nemyslí schválně, myslím omylem, aby bylo jasno, i když ta druhá možnost je také možná. Každopádně končetina se dokonale obnoví po 3. svleku daného jedince. V dospělosti se se ztrátou již nic nenadělá. Dovolím si poznamenat, že pro plnohodnotný život potřebuje strašilky 3 končetiny. Pokud se během svleku vyskytne problém a namfy nebo imago z něj vyjde pouze s dvěma a méně končetinami, okamžitě to řeším usmrcením,